Cíl zklamal - Cesta je cíl 4.

Trellemborg brzo ráno, klidně spí.
Zapnu gps, chvilku tápe, pak určí směr. Vyrážím směr Stockholm a pak na sever. Absťák se dostavil, první pumpa, první kafe z kelímku, první doutník. To je start.
Jsem na tom bídně s časem. To už vím teď. Co všechno se dá vidět, co bych chtěl určitě vidět a co skutečně uvidím je ve hvězdách.
Slezu z motorky chci natankovat a je to tady. Švédština je jiná, kdo by to řek? Zkouším svojí praktickou inteligenci až na doraz, ale ne a ne na to přijít. Znám kartový automaty z Itálie, Řecka, Chorvatska, ale tohle je úplně jiný. Vyřeší to doutník a pokorný čekání na někoho, kdo bude tankovat a snad mi dá šanci se to naučit. Už jsem skoro dokouřil, když přijíždí nový BMW 3, v něm sympaťák, to půjde. Can You help me, pleas?
Usměje se, ukáže mi ať jdu s ním. Stiskne tlačítko a dá se do vysvětlování. Hele, tadyhle dáš kartu, tady zmáčněš tohle...... Pražák jak poleno. To je neeee, se nepřehlídne. Nenaučil jsem se to ve švédštině, ale naučil jsem se to ovládat skrze obrázky. Někde jsem viděl, že v tomhle jsou šimpanzi lepší než mi, ale já to dokázal.
Pokecali jsme. On už tady žije od 90 let s rodiči. Docela se mu daří, daně mu nevadí, prý se to vyplatí v důchodu. S tím jsem moc nesouhlasil, ale jeho věc. Popřál mi šťastnou cestu, vysvětlil jak se pozná silniční hlídka a odjel.
Prší, kouřím svůj doutník a je mi fajn. První živý Švéd pro konverzaci byl Čech, banda plná, cesta jasná, co víc. Dokouřím a vyjíždím směr Stockholm.