Pozoruju jak se tu "skutečně jezdí".
Příručka praví - seveřané sami dodržují předpisy i bez represe (proč ji mají tak silnou - podpora dobrovolnosti?). Jezdí se jako u nás v tolerančním poli 10 - 20 km. Znají místa, kde se chytá, předjíždějí bezpečněji.
Tak jsem je začal kopírovat. První, co mě fakt překvapilo bylo to, že když je snížená rychlost a na silnici se pracuje je to fakt, s přesností na metr pravda. Jsem spíš ten, kdo zkouší, než ten kdo poslouchá a měl jsem se o tom brzo přesvědčit.
Práce na silnici 30km/h 200m.
Tak to znělo na ceduli. Jedu svých 110, metry nesleduju, mám před sebou 3000 km. A je to tu - retardér, díry v silnici a to že jsem kolem všech projel jako king mi stálo první opravdovou zkoužku ABS. Funguje, stojím skoro na retardéru.
Fakt nekecaj 200m, nebyl čas přemýšlet, dvě tvrdé brždění. Dopadlo to dobře a něco jsem se fakt naučil - značky tu nekecaj. Nenechávaj se i po práci na silnici. Když se na ní dělá nejsou to jen nějaký kosmetické úpravy, co se jim snadno vyhneš. Dělaj to z gruntu. Jak jsem viděl, tak prodávám.
Další věc, která mi zaskočila bylo to, že šest proudů před Stockholmem se smrsklo na tři za Stockholmem.
Měl jsem kliku a pokračoval na dvouproudovce. Rychlost 90 km/h podle značek já jedu svých 110 km/h tak jako skoro všichni. Mám roupy a začínám víc a víc předjíždět. Chytají se, nejsou svatí :o). Tak se tak naháním s jednou zrenovovanou amerikou. Těch jsem pak, tady na severu, viděl víc. Maj to asi rádi, pěkně vyšperkovaný veterány.
Honíme se asi 10 km. Když to vzdá. Viděl jsem zúžení na jeden pruh a vzdálenosti, ale těch posledních 200m jsem nějak přehlíd, levý pruh a pocit, že jsem ho dostal vystřídal pocit, že jsem v pr.....
ABS cvaká, oči lezou z důlku. Střídání. My teď máme jeden pruh a ty naproti dva. To by nebylo tak zlý, tak si půjčím kousek toho jejich pruhu, abych dokončil to, pro co jsem rozhod. Chyba lávky nepůjčím si nic. Jsou to lanový svodidla. Cvak cvak chrčí ABS. Jo vyšlo to, další zkušenost. Naproti na mě blikají, nejsou naštvaní jen blikají. Přemýšlím o tom, jestli můžou tušit, jak mi bylo.
Pumpa, kafe, doutník. No další zkušenost na to bacha, to by nebylo dobrý, ty lana by zvítězily. Nikde zatím žádná motorka. Obcházím a kontroluju motorku. Vše zatím ok. Není, světlo nesvítí. Nevadí, zas chvilku neprší dám se do toho. Když jsem trasoval v Rostocku bylo mi jasný, že času je málo. Rozhod jsem se že zkusím 24 hodin v kuse, jen tankování, kafe ,doutník případně sváča snikers. Musím to dát do pořádku, protože dneska bych to chtěl zkusit.
středa 30. dubna 2008
Cil zkalmal - Cesta je cíl 6.
Vystavil JH v 11:48
Štítky: Norway 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat